TOČJ 2021: Polární výpravy

Tábor proběhne od 31. 7. do 14. 8. 2021 tradičně na tábořišti Dračice u Suchdola nad Lužnicí. Vše potřebné včetně módního okénka nalezne v Butelýnu, zde alespoň vykreslení doby, v níž se náš letošní tábor bude odehrávat.:


Přihlášku na tábor si můžete stáhnout ZDE.



Severovýchodní a severozápadní arktická cesta – to byly odedávna dva svaté grály výprav do polárních krajin, aspoň těch na naší polokouli.Dosahovat pólů a dalších geografických mezníků je totiž sice fajn soutěž, která se počítá pro vědu a historii, mecenáše těchto nákladných výprav ale zajímal spíš užitek – totiž nové mož-nosti obchodu. Objevování arktických zemía moří se tedy dělo především v podobě hledání nové námořní cesty mezi Evropou a Asií,která by se obešla bez obeplouvání Afriky či Ohňové země a která by neztratila relevanci ani v době Suezského a Panamského průplavu.Výpravy mířily směrem buď severovýchodním (od Skandinávie podél severního ruského pobřeží), nebo severozápadním (od grónskéhopobřeží skrz oblast nesčetných ostrovů a ostrůvků dnešní kanadské provincie Nunavut). S pohledem na mapy se to dnes nezdá jako mimořádně těžký úkol, ty ale v dobách prvních arktických výprav samozřejmě zely prázdnotou. Co hůř, ledy v této části světa povolujíjen na pár letních měsíců a nepříliš předvídatelně. Arktické objevitele hnala do mrazivého pekla asi jen podivná dobová představa, že po veškerém zápasu s ledovci, krami,ostrovy a úžinami je čeká volná letní plavba v oblasti pólu, kde přece slunce v létě svítí čtyřiadvacet hodin denně...

Dějiny arktické plavby je tedy možno vidět jako přehlídku epochálních selhání.

Roku 1596 se na svou již třetí arktickou výpravu v hledání severovýchodní cesty vydal nizozemský kapitán Willem Barentsz. Ze Skandinávie se tentokrát s dvěma malými loďmi vydal dál na sever a objevil Špicberky. Při ústupu z těchto severních šířek se obě lodi pro neshody kapitánů Barentsze a Rijpa rozdělily a Barentsz s šestnácti muži pokračoval na severovýchod k dříve objevené Nové zemi. U jejího pobřeží však loď zamrzla a posádka byla nucena strávit zimu na holém útesu. Vystavěli si tu srub, jehož pozůstatky byly pak na místě patrné ještě v 19. století. Ve strašlivé zimě se živili zásobami (solené hovězí, sýr, hrách, mouka, olej, suchary; pivní sudy zamrzly a popraskaly) a využívali obchodního nákladu lodi (nádoby, tkaniny...). Lovili polární lišky, jejichž masem si nevědomky aspoň trochu doplňovali zásoby vitamínu C a tak se chránili před kurdějemi; loveni naopak byli větším počtem ledních medvědů, které jejich aktivita přilákala. (O tom, jak si tito Holanďané 16. století na nehostinné výspě udržovali za polární noci morálku, píše Jáchym Topol v jedné z reportáží sebraných v knize Výstup jižní věží.) Když v červnu následujícího roku loď vězela stále v ledu, rozhodli se pro pokus o záchranu ve dvou otevřených člunech. Brzy po vyplutí Barentsz zemřel. Přeživší většinu původní posádky pak zachránil výše zmíněný kapitán Rijp, který se po odpojení od Barentsze stihl vrátil do Nizozemí a následujícího roku opět vyrazit k Nové zemi. Po Barentszově závěrečném nezdaru zájem obchodníků financovat severovýchodní plavby napříští dvě staletí značně poklesl.

Klíčovým momentem v hledání cesty severozápadní byla Franklinova ztracená výprava z let 1845–48. Vypravovala ji britská Arktická rada, elitní spolek bývalých arktických kapitánů, z nichž jeden po druhém odmítal se do příšerných arktických podmínek vrátit, až přišla řada na nepříliš schopného a oblíbeného Johna Franklina, s pobočnými kapitány Crozierem a Fitzjamesem. Lodě Erebus a Terror, přestavěné po předchozích arktických výpravách, měly být oproti Barentszovým dobám výkřikem moderní technologie – byly bohatě vyztuženy ocelí, vybaveny parním strojem a lodními šrouby (vzhledem k obrovské spotřebě uhlí se však s plavbou pod parou počítalo jen v kritických fázích proplouvání ledovými poli), topením (které i za padesátistupňových mrazů mělo udržovat teplotu v podpalubí kolem příjemné nuly), odsolovacím zařízením (z něhož se uvolňovalo do pitné vody olovo) a osmi tisíci velikých konzerv (veřejná zakázka na jejich dodání byla přidělena podle nejnižší ceny, narychlo vyráběné konzervy byly mizerně zaletované a většina jich byla v druhém a třetím roce výpravy zkažená).

Kačka Rysová, Hanka Kozlíková, Radek Ocelák, Jirka Kozlík, Terka Karel Rundová


Kdy, čím, kudy a s čím na tábor?

Tábor OČJ se koná od soboty 31. 8. do soboty 14. 8. 2021 na tábořišti Dračice u Suchdola nad Lužnicí. Cena tábora zůstává stejná jako v předešlých letech: 1900 Kč, způsob platby je týž jako při placení příspěvků. Číslo konta najdete na poslední straně Butelýnu. Akci přiveď kamaráda samozřejmě nerušíme. Chcete-li s sebou vzít někoho ze svých přátel, dveře jsou otevřené. (Neberte to doslova, dveře na táboře samozřejmě nebudou.) Ubytováni budeme jako každý rok ve stanech s podsadou, hygienické choutky (např. ty na teplou sprchu) si lze splnit v blízkém kempu a hlady také trpět nebudeme.

Přihlášku prosím co nejrychleji pošlete na adresu Petr Štěpánek, Slepá 548, 253 01 Chýně. U osob starších 18 let nám stačí potvrdit účast elektronicky na stepanek@vse.cz, nebo jiri.kozlik[a]seznam.cz., od ostatních bychom rádi měli písemnou přihlášku s podpisem rodičů (ovšem potvrdit svou účast elektronicky můžete pro jistotu také). Pokud nemůžete přijet na celý tábor, nevadí, ale napište nám, od kdy do kdy na táboře budete.

Pro ty, co pojedou na tábor poprvé

...máme tři (vlastně čtyři) zásadní informace:

1. Určitě přijeďte, moc se na vás těšíme.
1b. Pokud váháte, přečtěte si Nováčkův průvodce táborem (dostupný přes odkaz, v Butelýnu 2019-2 na 4. straně)
2. Ke svým starým kamarádům z finále a k těm novým, kteří byli na finále jindy než vy, se dostanete takto: Přijedete-li vlakem, z nástupiště půjdete asi 200 m podél kolejí ve směru na Veselí k závorám, kde zahnete doprava přes přejezd. Půjdete dále po silnici přes most nad Lužnicí, ven ze Suchdola. Asi po 500 m je vlevo les a za ním velký bílý dům, vpravo pískovna. Na křižovatce u kempu (rovně je silnice do Klikova, doprava na Tušť) zahnete doleva a po polní cestě dojdete přímo do tábora. Nenechte se znervóznit tím, že tábořiště není ze silnice vidět. Pokud si nejste jistí, že trefíte, a chcete navíc ušetřit, doporučujeme domluvit si s společnou cestu s někým zkušenějším. Přijedete-li v jiný den než v sobotu, dejte vědět předem. Pokud pojedete autem od Třeboně, zahněte na první křižovatce za cedulí Suchdol n. L. doleva. Na křižovatce je rohový dům hospody U Jezárku. Přejedete železniční trať a dále platí výše uvedené.
3. Pokud se chcete na cokoli zeptat, pište Adéle (schwestera[a]centrum .cz.) či na stránky KOČJ www.kocj.cz do sekce "vzkazy".

Poštovní adresa: Tábor OČJ, poste restante Suchdol nad Lužnicí, 378 06.

Co s sebou:

  • oblečení od plavek až po svetr (opravdu!!!)
  • dobový oděv (srov. módní okénko)
  • karimatku, teplý spacák (ev. i deku)
  • píšťalku (opravdu pískající, ne takové to cosi vydávající zvuk rdoušeného nezletilce)
  • reflexní prvky a baterku (opravdu svítící, ne takové to cosi připomínající bludičku v posledním tažení!!!) (nutné, elektřina není a nebude!!!)
  • ešus, hrnek, lžíci, lžičku
  • pláštěnku
  • pevné boty (i na delší pochod!!!)
  • mycí potřeby (dle potřeby)
  • repelent
  • nůžky, psací potřeby
  • 1 velkou PET láhev
  • příruční zavazadlo - nejlépe malý batoh
  • hudební nástroj (nejlépe ten, na který dovedete hrát)
  • mobilní telefon si vzít můžete, za úplatu ho lze nechat v kempu dobít
  • tlusté noviny
  • nezletilí - rodiči podepsané prohlášení o bezinfekčnosti, ne starší 3 dnů!!!

Více informací v Butelýnu 2021-1.

Tábory obecně

Tábory OČJ (TOČJ) se konají každoročně, termín se ustálil na třetím turnusu, tj. přibližně prvních čtrnáct dní v srpnu. Každému táboru dominuje celotáborová hra motivovaná nějakým historickým obdobím. Součástí této hry jsou nejen repliky dobového oblečení, ale též dobový jazyk či písmo, hudba, tance apod. Tábor je v současné době stanový a již několik let se koná v krásném místě na břehu říčky Dračice nedaleko Suchdola nad Lužnicí. Podmínky táborového života jsou mírně zálesácké - v táboře není elektřina ani tekoucí voda (krom té říční). Výhodou naopak je vždy dostatek lékařů a vyškolených potravinářů z řad členů Klubu a několik (vesměs pojízdných) automobilů sloužících k zásobování a dovážení pitné vody. Zálesácká není ani strava - jí se hodně a je dobrá. Konkrétní podrobnosti o jednotlivých táborech přináší (včetně fotografií) klubový časopis Butelýn.

Přehled TOČJ uplynulých let

  • 1982 - Řecko
  • 1983 - Lancknechti
  • 1984 - Egypt
  • 1985 - František Josef I.
  • 1986 - Bagdád
  • 1987 - Starý Řím
  • 1988 - Rudolf II.
  • 1989 - Mayové
  • 1990 - Indie
  • 1991 - Karel IV.
  • 1992 - Krym
  • 1996 - Noe
  • 1997 - Čína
  • 1998 - Řecko
  • 1999 - Ludvík XIV.
  • 2000 - Vikingové
  • 2001 - Španělsko
  • 2002 - Jubilejní výstava - Praha 1891
  • 2003 - Inkové
  • 2004 - Alžbětinská Anglie
  • 2005 - Afrika
  • 2006 - Japonsko
  • 2007 - Ruské legie
  • 2008 - Leonardo da Vinci
  • 2009 - Minnesängři
  • 2010 - Průmyslová revoluce
  • 2011 - Maorové
  • 2012 - Boleslavové
  • 2013 - Persie
  • 2014 - Stavba transkontinentální železnice v Americe
  • 2015 - Magalhãesova plavba
  • 2016 - Úpadek římské republiky
  • 2017 - Impresionisté
  • 2018 - Skotsko
  • 2019 - Kublajchán
  • 2020 - Barokní Uhry